Ohlasy lidí z kurzů

Marta, důchodkyně:

Tohle báječné kreslení, mi dalo krásné tři dny, kdy jsem opravdu zapomněla na všechny starosti. Nakoukla jsem trochu, tedy doufám, pod pokličku, umění kreslit. Přiznám se, že od kurzu jsem nic nevytvořila, on to tak život někdy semele, ale doufám, že ještě vytvořím. Na podzim se těším na pastelky. Toto vaše kreslení mi doporučil můj psycholog, který ho sám absolvoval. Pro mě to byl taky trochu lék na moji  duši. A povedlo se.  Přestože jsem už starší dorostenka, 63 roků, byl to velký přínos pro mě samotnou. Kurz jste vedla velice citlivě a fundovaně.  Děkuji.

                                                                                                                                           

Vendula, projektová manažerka:

Přišla jsem asi před rokem na kurz Tužka dokonale přesvědčená, že kreslení je složité a že to umí jen vyvolení, mezi které fakt nepatřím. Takže jsem očekávala, že si tam budu tři dny čmárat a "obrázky" potom vyhodím, protože nebudou stát za nic. Omyl:). Pod skvělým vedením paní Šopfové Bajerové jsem už druhý den kurzu nakreslila portrét, který vůbec nebyl na vyhození. Naopak, vypadal tak dobře, že jsem měla chuť všem ho ukázat a donekonečna na něj zírat uchvácená nadšením z toho, že toto jsem opravdu, ale opravdu vyrobila já. Já, která jsem do té doby obstojně nakreslila maximálně tak domeček jedním tahem.
Nadšení mě neopustilo, a tak jsem během toho roku, co uplynul od kurzu Tužka navštívila všechny možné další kurzy - Pastelky, Pastel a teď naposled Prostor a perspektiva. Pokaždé mi to dalo nový rozměr vnímání - barvy, stíny, tvary atd. Pokaždé jsem se naučila další techniku, kterou mohu své tvoření obohatit a vylepšit. A že tvořím ostošest:). Nakreslila jsem za tu dobu hodně obrázků. Některé jsem si doma vyvěsila a bavím se, když nad nimi návštěvy uznale pokyvují hlavou a říkají: "No jo, ty jsi talentovaná, ale já bych to tak nikdy nenakreslil/a." Pokaždé jim vyprávím jak to bylo se mnou a oni mi nikdy nevěří. Holt, kdo nezažil, neuvěří:). Takže to mi kurzy kreslení hlavně daly - poznání, že hranice a omezení si dáváme jen my sami a že nikdy není pozdě je posunout nebo zrušit. A za to moc děkuji. A co mi vzaly? Nudné večery u televize. Vyměnila jsem je totiž za úžasnou kreativní relaxaci s barvičkama:).

 

Magda, účetní v daňové kanceláři:

O kurzech básním pořád, včera naposled kamošce, byla nadšená a nechtělo se jí věřit, že to jde. V mobilu mám vyfocené výkresy, které ukazuji při jakékoli příležitosti a užívám si s chválu. Odpočívám, tím že žiju a hodně si hrajeme a malujeme s prckem, vždycky mě to pohltí, ale nejsou to obrázky na net…., tak dlouho mě prcek kreslit nenechá, abych si víc pohrávala s pravou mozkovou hemisférou. Já Vám můžu jen říct, že Vaše kurzy včetně Vašeho povídání jsou skutečně obohacující a těším se na olej….a klidně bych šla i na nějaké cvičné kreslení s tužkou, pro zopakování. Dívám se kolem sebe, sleduju barvy, stíny, tvary… dokonce nakupuju barevné spodní prádlo díky kurzu pastelek. Vlastně nejvíc kreslím pastelkami a podpořila jsem český pastelkový trh – máme jich doma i u našich spoustu. Holky v práci si ofotily barvičky taky, takže jsme krásná barevná kancelář. Abych to shrnula: kreslení je úžasné ,obohacující, plně se v něm oddávám přítomnému okamžiku, člověk v něm najde vnitřní klid a vrátí se do dětských let, je to způsob odpočinku. Všem vřele doporučuji, malujte.

 

Zdena, učitelka v mateřské školce:

Kurz jsem dostala jako dárek. Moc jsem o tom nevěděla,honem jsem si četla nějaké informace na internetu,přesto jsem netušila ,co mě čeká. Byly to dny naplněné aktivitou a taky docela dřinou. Vůbec by mě nenapadlo, že dokážu i takhle kreslit. Dodnes ,když kreslím nějaký obrázek podle předlohy, si tiše říkám "leze, leze brouk". Po kurzu "Tužka", jsem absolvovala "Pastelky". Zase velmi inspirativní,už se těším na prázdniny, kdy si sednu a zkusím sama kreslit.

 

Ilona, lektorka angličtiny:

Pro mě byl přínos kurzu hlavně seberozvojový, uvědomila jsem si intenzívně své strachy a mela příležitost je zvládat prostřednictvím      kreslení, což bylo pro mě velice přínosné :-) Do mé profese lektora angličtiny na volné noze si beru možnost nakreslit si vlastní obrázky a rozšířit tak své materiály pro výuku. Umožní mi to materiály více individualizovat, tedy ušit je přímo na míru dané hodině a danému výukovému cíli. Líbilo se mi vaše vedení - pevné a přitom podporující. Líbilo se mi sdílení pocitů a zkušenosti v "kolečku" na začátku a na konci kurzu, ocenila jsem to hlavně v "tužce", kdy to pro mě bylo úplně nové prostředí a cítila jsem se nervózní a ve stresu. Bylo příjemné a důležité zažít úspěch z dokončené kresby a moct si říct  "wau, já to dokážu! jsem pyšná!" ale také "nevadí, ze něco na obrázku zůstalo nedokončené". Důležitost učení se ve skupině - možnost najít inspiraci u ostatních a moci ji použít u sebe a naopak - uvědomit si vlastní důležitost v podobě inspirace pro druhé. Tímto vám s Lenkou patří mé velké díky za to, ze tyto kurzy pořádáte, a že je vedete tak, jak je vedete :-)

  

Jaroslav, důchodce:

Vám to říct můžu, mám se skvěle :D ostatním říkám dobře, protože, když řeknu něco jako super nebo výborně, tak buď to se v jejich tváři objeví nevěřící výraz, nebo za tím hledají nějaký důvod, minimálně výhru ve sportce. :D Dřív jsem se nijak zvlášť nezabýval tím, kdo jsem, co tu dělám a kam směřuji. Měl jsem to tak nějak naučené, už od mala. Škola, zaměstnání, rodina, důchod a umřít, :D ale vždycky mně tam u toho něco chybělo. Nějaké to něco, jakoby navíc, k té nalajnované představě života. Asi před rokem jsem začal meditovat, jen tak, abych nějakým způsobem relaxoval. V té době jsem při zaměstnání ještě dálkově studoval, tak jsem hledal nějakou činnost, při níž vypnu mozek. „Náhodou“ jsem narazil na meditaci a netrvalo to nijak dlouho a já jsem se čím dál tím víc začal zabývat sám sebou. A pak už to frčelo docela rychle: EFT, pozitivní myšlení apod., autohypnóza a teď se mi do cesty přimotalo kreslení pravou mozkovou hemisférou. Každá z těch zkušeností mě posunula o velký kus dál. Už dávno jsem přijal to, že se nic neděje jen tak. Náhodu už ve svém slovníku používám jen, když říkám něco s ironií. Největší sranda na tomto uvědomění je, to čekání na vysvětlení, proč se něco přihodilo. Člověk ví, že se to stalo z nějakého důvodu, ať už se jedná o cokoli, ale nejradši by ten důvod znal okamžitě a ono to někdy trvá. :D Byl jsem hodně zvědavý, co mi dá váš kurz kreslení. Mimo to, že kreslení mě vždycky bavilo, toužil jsem pochopit to, jak někdo dokáže nakreslit lidský obličej. Věděl jsem ale, že je za tím ještě něco víc. První den jsem dostal možnost si opět uvědomit, že ještě stále mám strach mluvit před více lidmi, ale je to o moc lepší než to bývalo dřív. Po ostatní dny, když jsem poslouchal, co Martina říká, jsem si připadal, jakoby žila v naší rodině a mluvila o nás. Příběhy v kombinaci se zmatením mozku pomocí kreslení ve mně vyvolaly neuvěřitelný stav. Bylo to, jako bych nastříhal všechny své emoce na malé kousky, hodil je do jednoho pytle a zatřepal. Neuvěřitelná směska radosti, smutku, euforie, lítosti a to všechno prožívané v jeden okamžik. Neuvěřitelným způsobem se ve mně emoce praly, ale nedokázal jsem je nijak uchopit. Až do chvíle, kdy jsem přišel z kurzu domů a díval jsem se na to, co jsem nakreslil.    Kreslil jsem sám sebe a teď už vím proč, a taky proč jsem měl tu kresbu dokončit až doma. Při pohledu sám na sebe jsem si UVĚDOMIL, poprvé ve svém životě, že jsem NĚKDO. Tím nemám na mysli někdo, jako někdo povýšený nebo někdo, protože jsem se naučil kreslit, ale někdo jako člověk, jako lidská bytost, jako někdo, kdo si zaslouží úctu a to především úctu sám od sebe. Věděl jsem, že úctu si zaslouží každý člověk, takže já nemůžu být výjimka. Někde hluboko uvnitř mě byl však zakopaný přesný opak a mně se ho i díky vám dvěma podařilo vyhrabat. U nás doma se pochvala, uznání, poděkování nebo otevřená diskuze moc nenosily. Bohužel ani city  se najevo moc nedávali. Větu jako mám tě rád, jsem nikdy neslyšel. Své rodiče miluju a dnes už vím, že svoji lásku mi dávali najevo jinými způsoby a vím, že pro mě chtěli vždycky to nejlepší. To nejlepší z jejich úhlu pohledu, který patrně získali od svých rodičů. Teď si připadám, že jsem se jim trošku nepovedl, :D ale vím a pevně jsem se rozhodl, že se na svět budu dívat svýma očima a budu žít svůj život, i přesto, že se to někomu nemusí líbit. (Teď si vychutnávám ten pocit, že je mně to úplně jedno, jestli se to někomu líbí nebo ne. :D ) Díky vám jsem znovu poznal, že vědět nestačí. Člověk musí poznat, prožít a teprve potom si uvědomí. No zkrátka jste mě na mé cestě životem popostrčili o pěkný kus dál a já vám za to z celého srdce moc děkuju.

 

Radek Černý, majitel a ředitel firem KERASERVIS, RCJ, DEHO, KAŠTANOVÁ:

Kresleni pravou hemisférou a především Tve kvalitní a jedinečné  "podáni" mi znovu potvrdilo, ze v každém z nás stále existuji skryté věci a pocity, které je třeba objevovat. 
Poznáni sama sebe je přitom podle mě základ úspěchu v dnešní zrychlené a tvrdé době. Kurz nabízí také skrytý luxus v tom, že máš čas pouze sám na sebe a to vždy několik hodin v kuse. Myslím si, že kurz by měl navštívit každý, kdo chce život skutečně prožit a ne jen "přežít". Dekuji za skvělý zážitek.

 

Jarek, kuchař:

Kurz mi dal zlepšení  hlavně v kreslení  a jak nato. Jinak  Vaše působivé vyprávění o našem podvědomí, jak kreslím mi ukázalo cestu, jak dál v mém soukromém životě a že musím začít znovu od začátku. A nezáleží na věku kdy můžeme začít  hlavně začít?

 

PhDr. Tomáš Vysoudil, obchodní ředitel Allianz pojišťovna, a.s.:
Akce pod názvem "kreslení pravou mozkovou hemisférou" je velice obohacující a to hned v několika směrech. První rozměr je sebepoznání, což je pro další rozvoj jedince naprosto klíčové a současně tzv. vnímání skutečné reality a odpoutání se od "virtuální reality ve které všichni trochu žijeme".
Druhý rozměr, který využijeme je v oblasti managementu a firemních hodnot, kdy je naprosto fantastické docílit skupinově dosažení na první pohled nereálné vize či cíle, pochopit význam týmové motivace a klíčové je naučit se správně vnímat zpětnou vazbu, zkrátka fantastické! Osobně jsem přesvědčen, že 3 hod této aktivity vydají za 2 leté studium managementu a psychologické teorie a myslím, že pro praktický management doporučuji všem společnostem, které považují lidské zdroje za klíčové a chtějí na správných lidech stavět svoji firemní kulturu. Děkuji za tuto příležitost a těším se na další setkání.

 

Dita,  OSVČ (prodlužování řas, kosmetika, nehty):

Dalo mi to, že jsem si dokázala, že to svedu, protože bych tomu nikdy nevěřila, že dokáži namalovat takové obrázky. Jednou jsem měla pořád nutkání namalovat lva a všude na mě vyskakoval z internetu, televize a tak jsem si ho namalovala, a tak třeba i Ježíše, bratrovi jeho portrét atd. Pocit, že to musím namalovat:-) Jinak se třeba dívám do přírody a přemýšlím, jak bych to namalovala, ještě jsem se k tomu nedostala, ale snad se někdy zadaří :-)

 

Magda:

Marti, vzala jsem si příklad z Vašeho vyprávění a vyklouzla ze starých vzorců. Obrázky jsem ukázala jen tam, kde jsem věděla, že bude kladná odezva. Takže otci jsem ho prostě neukázala ….. Nic méně mě překvapila máma… při její reakci, jsem se musela pousmát: „hm… je to moc hezké, ale… to rameno se Ti nějak nepovedlo“….. to mluví za vše. Byla jsem plná energie a pořád se ještě usmívám na svět. Dokonce mi ani nevadilo deštivé ráno. Takže díky za vše, ráda Vás poznala a všichni byly úžasní. Nebyl tam žádný člověk, který by vyzařoval negativní energii. Budu se těšit na další kurz.

 

Bětka, zdravotní sestra:

O kurzu kreslení pravou mozkovou hemisférou jsem slyšela už dlouho, ale stále jsem váhala se přihlásit. Nakonec jsem se po půlročním prohlížení různých webových stránek rozhodla přihlásit na brněnský kurz kreslení tužkou. Šla jsem na něj se smíšenými pocity, těšila jsem se, ale zároveň jsem se toho obávala. Naprosto zbytečně. Při kreslení jsem zapomněla na všechny pracovní a nepracovní problémy a skvěle jsem se odreagovala. Seznámila jsem se se skvělými lidmi a hlavně s Martinou, která kurz vedla. Chtěla bych jí poděkovat za vytvoření skvělé atmosféry a za všechny poskytnuté rady. S radostí jsem se přihlásila i na kreslení pastelkou a nakonec i pastelem. Trochu mě akorát mrzí, že už nejsou další kurzy. Teda kromě malování olejem, ale ten bych ze sebe dostávala velmi dlouho:)) Pokud mi to čas dovolí, tak kreslím i doma. Už mám docela slušnou sbírku zvířat a ovoce:))

 

Lucie:

.... myslím, že na kurzu tužky se mi pohly některé věci kupředu na vnímání tvarů, pocitů a tak....Konečně jsem cítila, že jsem správně na správném místě. Emoce se draly ven a já věděla, že to není špatné a měla jsem pocit pohlazení po duši....Bylo to príma! Věřím, že další penízky mi přijdou a do prosince budu mít zase kus práce za sebou. Soustředím se na dostatek, vím, že přicházejí další penízky a to mě nesmírně uklidňuje...Myslím, že jsem také něco pochopila.  Udělat si radost sama pro sebe, užít si to, co jsem si vydělala prací doma a dát je z tvořivosti do další tvořivosti, která mě otevírá srdce a také spoustu smyslů a hlavně, návrat k své podstatě...

 

Ing. Libor Peichl, ředitel a jednatel společnosti SCHOTT:

Vážená Martino, mám technické vzdělání a sedmnáct let se živím technickou či organizační prací, přesto nebo proto moje mysl pošilhává a sem tam touží po činnostech, které se neřídí přesnými normami a předpisy, nařízeními a omezeními. Potřeba vytvořit něco naprosto originálního a navíc vlastními silami je osvobozující. Doby, kdy jsme používali pastelky nebo vodovky jsou dávno pryč a jako by se vytratila odvaha je opět vzít do ruky a prostě něco nakreslit, namalovat. I ten nejvzdělanější učenec i ten nejprotřelejší manažer i ten nejdrsnější hrubián zjihne při pohledu na prázdný papír s doznáním, "to neumím". Následně dosažený výsledek pak umožňuje uvědomit si, že tvořivé schopnosti a fantazie neodešli s dospělostí, samotné malování posiluje sebedůvěru a odvahu. Nechci přeceňovat přínos tříhodinového kurzu, nezaregistroval jsem však nikoho, kdo by nebyl z něho nadšený a nebyl uspokojený svojí jinak netušenou schopností, případně posílen potvrzením úsloví, když se chce, tak to jde.

 

Vlaďka, lektorka v centru Montessorri:

Moc děkuji za kurz pastelky, který mě opět posunul dál. Stál mě spoustu sil, v jednu chvíli jsem se cítila bezmocná, ale ... stačilo jen se trochu naladit jinak, zapomenout na naučená slova "to nezvládnu" a najednou se přede mnou objevil svět nádherných barviček, které se dají, pro mě nečekaně, neuvěřitelným způsobem mísit. Mám další řadu krásných obrázků, huráááá! Děkuji Martině za její přístup a empatii a rozhodně budu pokračovat dál! Vlaďka

 

Alča:

... mám v hlavě spoustu podnětů z celého víkendu,ale to by bylo na dlouho.Jinak ještě jednou moc děkuju za příjemné chvíle,bylo to moc bezva i když ,vlastně žádné i když. Jste strašně fajn ženská a celkem jste mě dostala. Přeji krásné babí léto a zase na viděnou.

Zuzka:

Martinko, musim Vam napsat a jeste jednou podekovat za uzasne 3 dny na kurzu Tuzka. Moje obrazky slavi uspech, hlavne dcerka rekla, ze krasnejsi obrazek nevidela :o)) a bylo to moc uprimne. Dnes budu kreslit syna :o)) Musim Vam napsat, ze od kurzu jsem porad dobre naladena, i kdyz deti "zlobi" tak to neresim - proste skvely zazitek :o) a velka zmena - ve mne - uvnitr. Jiz jsem prihlasena na pastelky, tak se v cervnu budu tesit na videnou :o)). Pekne slunecni dny.

Alena:

Ahoj Marti, dakujem velmi pekne za nadherny vikend. Okrem toho, ze som sa naucila naozaj kreslit, lebo je to celkom jednoduche :), tak som sa naucila vidiet mnohe ine veci. Velmi mi to pomohlo nielen mne ale aj vo vztahu s druhymi. Dnes som povedala kadernicke ze mi je neprijemne tak sediet,a tiez, ze sa mi nepaci ako to urobila a nakoniec som si pytala zlavu, lebo som nebola spokojna. Inokedy by som sa iba hnevala vo vnutri seba a nepovedala by som nic. A dnes som to zvladla.... diky! Tesim sa na pastelky, ktore ale nebudem moct absolvovat v decembri, takze sa uvidme niekedy buduci rok. Mozno a v to dufam, sa stretneme este niekedy skor pri nejakej inej prilezitosti. Teraz zacinam tvrdo pracovat na svojom montesori centre, pretoze dovtedy som sa nevedela rozhodnut, a dnes mi je to vsetko uplne jasne. Nechapem, ako som to nemohla vidiet skor. A to sa mi ani nechce verit, ze to spravil jeden vikend s ceruzkou v ruke s uplne uzastnou instruktorkou. 

Vlaďka:

Nevím jak poděkovat za víkend, který jsem mohla s Tebou strávit. Tím, že se mi podařilo nakreslit to, čemu jsem absolutně nevěřila, jsem jednak začala přemýšlet sama nad sebou a navíc se naučila trpělivosti a jinému způsobu přemýšlení. Přemýšlení bez posuzování, výčitek. Doufám, že je to jen začátek a další kurzy mě zase někam posunou. Moc se na to těším. A hurááá, já jsem se fakt nakreslila. :)

Jitka:

... chtěla jsem Vám ještě jednou poděkovat za nádherný kurz, i když jsem si ho díky té šílené rýmě neužila tolik, jak jsem chtěla... :) Chtěla jsem Vám i říct, že v pondělí jsem se cítila naprosto skvěle - usměvavá, vyrovnaná, nad věcí, zkrátka skvěle. A nejen v pondělí. Těším se zas na další kurzík. ...

Lenka:

Milá Martinko, konečně jsem dorazila domů, utahaná a přece s dobrým pocitem krásně prožitých tří dnů. Manželovi jsem ukázala svoje dnešní, vlastně už včerejší dílo ... kritika veliká, malé oči, velká ústa, ale mě to nevadí, mně to hodně dalo a všechny tyto nedostatky budu přeměňovat v dokonalá díla, moc dobře vím, že pokud tohle nemám v sobě od pána boha, musím na tom pracovat a já věřím, že to dokážu, žádná kritika od lidí co neumí udělat tužkou ani obrys čehokoliv, mě nerozhází. Vím, že jsem se našla v mandalách, ty ale zkraje také nebyly dokonalé a nejsou ani teď, ale jsou o mnoho hezčí než na začátku, věřím a vím, že to tak bude i s mými portréty ... je to o tom na sobě pracovat a nevzdat se, nenechat se odradit. Za vše moc děkuji a předem už vím, že na pastelky přijedu a moc ráda ...

Veronika:

... moc děkuji za úžasné chvíle prožité na kurzu kreslení. Za obrázek jsem byla pochválena :) manželova maminka dokonce řekla s lítostí, že chce být také nakrreslena a to už je co říci :) největší důkaz je opravdu ukázat obrázek z pátku, soboty a pak z neděle. Nikdy jsem si o sobě nemyslela, že bych mohla něco takového namalovat. Vím, že to má spoustu nedokonalostí, ale i tak mi to připadá úžasné. V podstatě jsem si nebyla jistá, proč jsem se na kurz vlastně přihlásila. Až teď jsem si uvědomila, že toto mohu zúračit i v práci, kterou chci dělat. Jsem zdravotní sestra a při práci si dělám sociální pedagogiku a chtěla bych pracovat s dětmi nebo i v domovech důchodců, podle toho, kam mě vítr zavane ......

 

Jitka:

Marti, jediné, co můžu a musím napsat, je velké Díky Tobě za úžasné 3 dny kurzu "Kreslení pravou mozkovou hemisférou", které mně ujistily, že lze dokázat opravdu vše, i to, co jsem celé roky negovala, že neumím. Ale bez Tvého přičinění by to rozhodně nebylo. Díky moc.